TJ Sokol Babice u Rosic - TJ Sokol Deblín

Dnešní odpoledne nás los zavál do Babic u Rosic. V Babicích to bývá velmi těžké, ať už kvůli tomu, že mají kvalitní útočníky, tak třeba kvůli terénu, který není z nejrovnějších a je poměrně tvrdý. Dorazili jsme akorát v jedenácti, a to ještě jsme mohli být rádi, že se nám rozhodla pomoct deblínská brankářská legenda Aleš Drlík a našim bafunářům se povedlo přivést posilu do útoku - Jardu Šišku.

Zápas pro nás začal velmi dobře. Michal Staněk dnes dostal šanci v útoku a hned v 7. minutě dokázal oklamat v blízkosti vápna bránícího hráče, dostal se před něj, šel by sám na brankáře, ale byl sražen k zemi, načež faulující uviděl z rukou rozhodčího zaslouženou červenou kartu. Dobrá výhoda hrát přes 80 minut proti deseti. No, asi ne pro nás... Už po pěti minutách skvěle zapracovala dvojice útočníků, jeden z nich se dostal za záda naší obrany a propálil brankáře - 1:0. Uběhlo pouhých pár minut a my dostali druhý gól. Ránu z přímého kopu dokázal brankář Aleš Drlík jen vyrazit před sebe, kde nejlépe zareagoval dobíhající domácí hráč a navýšil skóre - 2:0. V další fázi zápasu jsme se dostávali do zakončení, pěknou střelu měl třeba Lukáš Štěrba, góly mohli vstřelit Radek Wünsch či Tomáš Kondr, ale buď jsme trefovali brankáře nebo to šlo mimo. Domácí neustále hrozili protiútoky a nejednou se dostali do zakončení, a po pár takových šancí se dočkali další změny na virtuálním ukazateli skóre. Byla to rychlá akce, na jejímž konci byla nejspíš nahrávka do offsidu, ale duševně nerozvinutý pomezní z řad domácích fanoušků nechal praporek dole - 3:0. Nechci zde nadávat, slovo "duševně nerozvinutý" je zde poměrně mírné, ale tady by to mělo opodstatnění. Už při minulých návštěvách Babic nešlo přeslechnout člověka, který prakticky celý zápas křičel na domácí. Prostě bývalý hráč a starší fanatický fanoušek v jednom, který chce pro Babice asi to nejlepší, ale svým chováním nepomáhá, naopak leze na nervy paradoxně hlavně domácím. No a tento člověk dostane do ruky praporek... :) Nejen, že neodmával v náš prospěch několik offsidů, ale neustále něco pořvával, to si člověk v byť jen pomocné roli rozhodčího nemůže dovolit. Chvíli po začátku druhé půle byl hlavním vykázán a mávání se ujal náš trenér Karel Staněk, který již mával férově a nebál se zvednout praporek v náš neprospěch. Celkově rozhodčí pískali celkem dobře, ale přijeli jen dva, tahle výpomoc byla šlápnutím vedle... Zpět ale k závěru prvního dějství. Podařilo se nám totiž ještě do poločasu snížit, a to hlavně zásluhou dvojice Zdeněk Wünsch - Tomáš Kondr. První jmenovaný přiťukl míč Tomovi a ten už si v podstatě jen mohl vybrat, kam to brankáři pošle - 3:1.

45 minut před námi, soupeř v deseti, šance byly, bylo reálné zápas otočit. Zatímco první poločas byl herně vyrovnanější, ve druhém jsme již měli převahu, hrálo se častěji na polovině soupeře, ale oproti předchozímu poločasu jsme se nedostávali tak do zakončení. Pěknou akci měl Špirda, který zkoušel vypálit na vzdálenější tyč, ale těsně minul. Slibnou střelu z vápna měl třeba Jirka Sojka, střílel i Lukáš, do zakončení se dostal novic v týmu Jarda Šiška či jeho kolega z útoku Michal Staněk, většina pokusů ale netrefila ani bránu. Zadařilo se až v 80. minutě a znovu na tom měla největší zásluhu dvojice Zdeněk Wünsch - Tomáš Kondr. Michal Kroupa poslal pěkný míč do vápna, kde šel Tom do tvrdého souboje s brankářem a byť byl srolován, omezil gólmana natolik, že zvládl vyrazit pouze pár metrů před sebe k nohám Zdeňka Wünsche, který pohotově poslal míč do odkryté brány - 3:2. Ve zbytku zápasu jsme hráli vabank, nebylo na co čekat. Byly příležitosti, hlavně Michal Staněk po přiťuknutí Toma mohl vypálit z mírného úhlu lépe, ale nesedlo mu to. Po jedné standardce jsme již měli skoro všechny hráče ve vápně, Babicím se podařilo situaci ubránit a z následného přečíslení 3 proti jednomu se jim podařilo ještě jednou rozvlnit síť - 4:2.

Těžko hledat nějaká pozitiva. Tady se ukázalo, co je v této soutěži klíčem k úspěchu - mít gólový útok. Strašně se vepředu trápíme a byť herně si kolikrát umíme vytvořit převahu, na branky se nadřeme. Babice mají vážně dobrou útočnou dvojici, která se těžko brání (jeden má tak 195 cenťáků, druhý je zas velmi rychlý a šikovný na míči), a dokonce i v oslabení si zvládly vytvořit dostatek šancí, které tihle dva pomohli úspěšně zakončit. První poločas jsme měli několik dobrých střel, ale nepřesně zakončených, druhý jsme měli větší herní převahu, ale zakončovali méně a navíc stále nepřesně... Bohužel pro nás se nehraje na šance, držení míče, naběhané kilometry, hraje se na góly. My je nedáváme a naopak poslední dobou často jednoduše inkasujeme, hlavně na začátku zápasu. To se těžko uhrávají body nebo dokonce vyhrává. Trápení pokračuje a upřímně teď už ani moc nevím, jak tohle psaní pozitivně zakončit...

Příští týden hrajeme doma, přijedou k nám suverénně první Zakřany. Zápas začíná v tradičních 10:30.