TJ Sokol Deblín - SK Vysoké Popovice 2:1

Prosluněné druhé srpnové nedělní dopoledne se v Deblíně neslo v duchu úvodního kola nové sezóny, ke kterému na naše hřiště přijeli hráči z Vysokých Popovic. Nečekali jsme nic jednoduchého, ostatně soupeř v nedohrané minulé sezóně skončil na druhém místě za suverénním týmem Zakřan a třeba loni nám na našem hřišti uštědřil debakl 0:5. Pozitivní hned před začátkem bylo, že jsme se sešli v hojném počtu a v průběhu zápasu jsme si tak mohli dovolit u nás nevídaný luxus v podobě pěti střídání, zatímco hosté mohli využít jen jedno.

Zápas jsme začali možná až překvapivě dobře. Hráli jsme aktivně a často na jejich půlce, poměrně brzy jsme tak zjistili, že to dnes půjde. Občas jsme se dostali do zakončení, z dálky pokoušel štěstí Tomáš Kondr, nějaký pokus měl Ondra Sojka nebo třeba Jirka Hrnčíř, máloco šlo však na bránu nebo bylo více nebezpečné. Šance měl i soupeř, který hlavně z dálky uměl vyslat nějakou tu ambiciózní střelu, jedna taková skončila na břevně, jiné mířící na bránu chytil Karel Mičánek, který dnes po delší době opět oblékl rukavice a zaskočil tak za naše zraněné či na dovolené se vyskytující brankáře. Celkově bych řekl, že hra v prvním dějství byla vyrovnaná, občas jsme hráli lépe my, občas oni, docela dobře fungovaly obě obranné linie, a tak ani nebylo tolik velkých šancí. Chvíli před poločasem jsme však měli standardní situaci, po níž se dostal míč až k malému vápnu na Ondru Sojku, ten hradbu těl neprostřelil, balón se však odrazil k Pavlovi Balabánovi, jehož pohotová střílená nahrávka trefila hostujícího brankáře, od něhož se míč šťastně odrazil do brány - 1:0.

Po změně stran jsme nezačali špatně, postupem času však soupeř začal více zlobit a my měli problém se vrátit do hry. Popovice měly potíže v ofenzivní fázi, spousta míčů nenašla adresáta, když už něco prošlo, většinou to jistil Karel Mičánek, který se dokonce jednou musel vytasit s těžkým zákrokem, při němž míč konečky prstů vytáhl nad břevno. Jednu situaci jsme však nezvládli a finále paradoxně nebylo tolik odlišné od naší šťastné branky. Útočník Popovic se s míčem dostal za naši obranu a pár metrů od místa, ze kterého střílel Pavel, napálil našeho brankáře, od kterého se míč odrazil do brány - 1:1. Po dvou vlastních gólech byl stav opět srovnaný, soupeř si asi vyrovnání zasloužil, nás to mělo konečně probudit. To se asi povedlo. Nejspíš tomu pomohlo i velké horko a možnost prostřídat více hráčů než soupeř, ale opět jsme byli o něco více na soupeřově polovině a byly z toho některé menší šance. Po pěkné akci Jirky Hrnčíře o fous z vápna přestřelil Petr Sojka, do nějakého zakončení se dostal i Lukáš Štěrba, Pavel Balabán nebo Jenda Ruda, máloco by se však dalo nazvat gólovou střelou. S dělbou bodů se nechtěl smířit kapitán Jirka Sojka, ke kterému se zhruba 25 metrů od branky dostal míč, Jirka nic nevymýšlel, vypálil a nádherně trefil vzdálenější horní roh branky - 2:1. Závěr zápasu žádné vzrušení nepřinesl, jednogólový náskok jsme si pohlídali a nakonec tak oslavili 3 body.

Celkově bych řekl, že to z naší strany byl možná o něco lepší výkon, než který jsme čekali. Soupeř nepůsobil špatně, herně byl zápas poměrně vyrovnaný, obrany moc nechybovaly... My to zvládli lépe a i zásluhou krásného gólu našeho kapitána jsme dokázali zvítězit :)

Příští týden zavítáme do nedalekých Lažánek, hraje se tradičně v neděli v 10:00.