TJ Sokol Deblín - TJ Sokol Zakřany

Včera v pozdních odpoledních hodinách jsme na našem hřišti sehráli poslední zápas sezóny, soupeřem nám bylo mužstvo Zakřan. Trenér se do zápasu rozhodl postavit sestavu v lehce experimentálním složení. V útoku nastoupili naši stopeři Mira Suchomel a Tomáš Kondr, na krajích obrany si zahráli (jindy většinou záložníci) Jirka Sojka a Radek Wünsch, ve středu obrany pak útočník Jirka Hrnčíř a ofenzivní univerzál Libor Štulpa. Dalších postů se změny tolik nedotkly, v bráně nastoupil jako ve většině zápasů Pavel Haluza, na krajích zálohy Lukáš Štěrba a Milan Špiřík, ve středu Zdeněk Wünsch a s ním Peťa Sojka, pro kterého to také nebyla typická pozice, Peťa je přeci jenom zvyklejší hrát na kraji nebo v útoku. Cíl byl jasný - užít si poslední zápas sezóny, pobavit se, o moc už nešlo.

I přes neobvyklé složení jsme nezačali vůbec špatně. Naše obranná čtyřka většinu situací svou rychlostí či kreativitou úspěšně vyřešila, v útoku se pak projevovala navyklejší tvrdší hra Toma či Miry, kteří se nadneseně řečeno prali o každý míč, velmi dobře je podporovala i naše záloha. Ať Tom nastoupí kdekoliv, jedno je jisté - většinu hlaviček vyhraje. To se potvrdilo i u prvního gólu. Tom prodloužil hlavou nakopnutý míč na rozběhnutého Miru, který se ocitl sám před brankářem a i s trochou štěstí se mu podařilo jej prostřelit - 1:0. Mira si tak po několika tyčkách, břevnech či dalších dobrých příležitostech konečně připsal první gól v našem dresu. Poté se v zajímavé příležitosti ocitli hosté, Pavel Haluza však pohotovým zákrokem zamezil vyrovnání. Na řadě jsme tak byli opět my. Po pár minutách jsme měli protiútok, dlouhý míč až na brankové čáře zachytil Peťa Sojka, který přihrával pod sebe na nabíhajícího Lukáše Štěrbu, jemuž se podařilo míč procpat do brány - 2:0. Tahle situace vyvolala vlnu emocí, provizorní pomezní totiž zvedl praporek a zamával offside. Jak se o chvíli později ukázalo, neznal dokonale offsidové pravidlo a neuvědomil si, že žádná přihrávka na hráče dál od brankové čáry soupeře nemůže být vyhodnocena jako offsidová... Zajímavé, úsměvné, ale naštěstí hlavní zachoval chladnou hlavu a gól správně uznal. Ani jsme se nestihli rozkoukat a rázem bylo sníženo. Záložník Zakřan vyvezl po rozehrávce míč, nahrál svému spoluhráči na kraj vápna, a ten přesnou přízemní střelou rozvlnil síť - 2:1. Do konce poločasu jsme měli ještě pár slušných šancí. Druhý gól mohl přidat Mira Suchomel, brankář jej však tentokrát pěkně vychytal. Do velmi slibné příležitosti se dostal Peťa Sojka, ale i on v dobré šanci jen napálil brankáře. Byly i další šance, žádná se však neuchytila, naopak Zakřany zvládly ještě do poločasového hvizdu vyrovnat. Situace byla podobná jako u prvního gólu. Záložník vyvezl míč, dobře přihrál a jeho spoluhráč opět zhruba z hranice vápna střelou po zemi našel přesně volný prostor brány - 2:2.

Druhý poločas jsme začali lépe a hlavně šance Lukáše Štěrby byla velká, míč však opět trefil jen dobře postaveného brankáře. Hlavní postavou další části zápasu byl Martin Kondr, jen ne zrovna v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Martin chvíli po startu druhého poločasu vystřídal svého mladšího bráchu v útoku s cílem pokusit se vstřelit gól. Poměrně brzy se dostal do zajímavé šance, když si naběhl za obranu na povedený míč Petra Sojky a šel lehce z úhlu na brankáře, jeho střelu mířenou na zadní tyč však brankář špičkami prstů vyrazil na roh. O chvíli později se dostal do další šance. Špirda precizně rozehraným rohovým kopem našel Martinovu hlavu, tomu však chybělo pár centrimetrů výšky k tomu, aby míč mohl usměrnit dolů a skórovat. Tyhle šance byly zajímavé, Martin se do nich dobře dostal a moc nechybělo, pak ale přišla šance třetí... Tou dobou jsme již prohrávali (gól padl částečně podobným způsobem, abych se ale přiznal, zas tolik si ho teď nevybavuji...) a Jirka Hrnčíř se vysunul na hrot. Jirka se ve vápně dostal k míči, vystřelil, trefil břevno, od kterého se míč odrazil k Martinovi na malé vápno, ten ale z první netrefil míč vůbec ideálně, z odkryté brány napálil opět jen břevno, v zápětí se ještě pokusil své selhání napravit akrobatickým zakončením, při němž sice odražený míč jako takový akt zoufalství trefil nůžkami, ale poslal jej jen nad bránu...

Tady bych se trochu pozastavil... Jakožto člověk, co tyhle reporty píše, se snažím vždy o nějakou objektivitu z pohledu třetí osoby, už mám za sebou celkem dost takových článků, a řekl bych, že se mi to celkem daří a vám se to většinou líbí. I přesto se mi těžko popisují situace, kdy mám psát o sobě, natož když se stane něco takového, nemám s tím zkušenost... Vím, že na předchozí odstavec čekalo hrozně moc lidí, nejvíce asi těch, co byli přímo na místě a tu mou zmařenou šanci viděli a byli pochopitelně zvědavi či se dokonce těšili na to, jak ji popíši. Pochopitelně taková šance zamrzí, něco takového by se vážně mělo dávat. Do konce zápasu jsem si celou situaci přehrál asi ještě desetkrát v hlavě a i když míč po odrazu měl rotaci a odrazil se trochu jinak než jsem čekal, mám pocit, že když byste tohle zkoušeli na tréninku s cílem trefit míč, ale nedat gól, devětkrát z deseti pokusů by se vám to stejně nepovedlo trefit tak blbě a góla byste dali. Nevím, co k tomu více napsat, zcela určitě je tento report z hlediska stráveného času nejdelší, který jsem kdy psal... :)

Zpět ještě k závěru zápasu. Ve zbylé fázi jsme ještě měli nějakou tu šanci, vytáhli jsme to, branky jsme se ale nedočkali a museli se tak rozloučit se sezónou porážkou. Herně to z naší strany nebylo špatné utkání. I když změn bylo hodně, většinu času jsme byli na půlce Zakřan, dopláceli jsme však na proměňování šancí, což je problém, který nás dlouhodobě trápí. Oproti tomu hosté až tolik příležitostí neměli, ale když už se dostali do zakončení, tak to smrdělo nebo skončilo gólem. Sice už o moc nešlo a zápas jsme si chtěli hlavně užít a i když se to svým způsobem povedlo, s nějakým tím bodem na konci by to bylo přeci jen veselejší :) 

Sezóna nám tedy končí. Děkujeme za podporu v průběhu celého roku, ať už na hřišti, tak na Facebooku a v srpnu zase ahoj! :)